<< Klikněte pro zobrazení obsahu >>  INTERNÍ VERZE  [Úvodní stránka]  Věcná část > Charakteristika zájmového území > Seznam obcí v územním celku

Správní území města spadá pod Lišovský práh. Lišovský práh (též Rudolfovská hrásť) je geomorfologický podcelek a pahorkatina v západní části Třeboňské pánve, kterou odděluje od pánve Českobudějovické. Má rozlohu 212 km².

Má podobu asymetrické hrástě omezené na západě a na východě zlomy (jjz. pokračování poruchového pásma blanické brázdy) a na severu a jihu zakončené tektonicky podmíněnými sníženinami. Jeho nejvyššími vrcholy jsou Baba (583 m) u Rudolfova, Větrník (568 m) u Lišova, Dlouhý vrch (551 m) u Dubičného, Kantorova hora (537 m) u Jelma, Vávra (526 m) u Červeného Újezdce, Račice (508 m) u Hosína a Dunajovická hora (505 m) u Dunajovic. Erozně - denudační reliéf Lišovského prahu s relativními výškovými rozdíly 50 až 100 m, jenž se prudce zvedá nad Českobudějovickou pánví, se nápadně podobá reliéfu okolních pahorkatin (Písecká na S a Stropnická na J), mezi nimiž tvoří přirozené pojítko.

Geologicky náleží Lišovský práh k šumavskému moldanubiku. Na západním okraji Lišovského prahu, mezi Vidovem a Velechvínem, se v pruhu středně zrnitých biotitických pararul (pestrá série českokrumlovská) v délce 13 km táhne Rudolfovský rudní revír s výskytem stříbra, sfaleritu, galenitu a u Dobré Vody také zlata. Tyto rudy jsou uloženy buď v mylonitech poruchového pásma nebo častěji v žilovině, tvořené na okrajích revíru karbonáty (kalcit, dolomit, ankerit) a ve střední části revíru je nejhojnější žilovinou křemen. Na severu a severozápadě jsou pararuly ohraničeny mezozoikem Třeboňské a Českobudějovické pánve a tektonicky jsou omezeny proti kře permokarbonu (permské pískovce, jílovce a slepence blanické brázdy). Východní hranici tvoří styk s tělesem lišovského  granulitu a migmatitickými pararulami jednotvárné série moldanubika. Sever Lišovského prahu tvoří granitoidy moldanubického plutonu ševětínského a mrákotínského typu.