<< Klikněte pro zobrazení obsahu >>  INTERNÍ VERZE  [Úvodní stránka]  Věcná část > Druhy a rozsah ohrožení povodněmi > Místa ohrožení ledovými jevy

Ledové povodně způsobuje led, který ucpe koryto a povodeň nastane i za běžného průtoku. v době mrazů ucpává koryto ledová kaše a dnový led. v době oblevy ucpávají koryto ledové kry, které se za zvýšeného průtoku uvolňují z koryta a hromadí v místech, kde korytem nemohou projít. Za oblevy dochází k vylití vody z koryta také tam, kde je koryto zarostlé pevným ledem a jeho kapacita je tak nedostatečná na odvedení zvýšeného průtoku.

Tento druh povodní se vyskytuje na tocích i při relativně menších průtocích.

K tvorbě ledových jevů dochází pravidelně jak na řece zejména Lužnici, v menší míře na Vltavě, ohroženy jsou především mostní konstrukce a profily jezů, dále pak obytná i chatová zástavba díky možnému vzniku povodní. Zvláště je nutné věnovat pozornost na řece Lužnici lokalitám Cihelny, Peklo, RZ Nejdek na levém břehu, Červený mlýn na levém břehu, kemp Cabrov na pravém břehu, nad mostem i pod mostem ve směru toku v Kolodějích nad Lužnicí a na řece Vltavě od VD Hněvkovice až po soutok řek Vltavy a Lužnice.

 

Výpis aktuálních údajů z databáze POVIS pro správní obvod: ORP Týn nad Vltavou

 

 

---

Poznámka: údaje zapsané v databázi POVIS musí být převedeny do vektorového formátu (SHP), proto se na mapě zobrazí až po zpracování nových zápisů.

Tabulka obsahuje 3 záznamy, byla aktualizována z databáze POVIS dne 11.10.2023
 

V historii došlo k ledovým dřenicím několikrát, viz následující výpisy záznamů z kroniky.

První je z roku 1956 (kronika str. 201).

Dřenice

Ještě dopoledne dne 3. 3. hlásil místní rozhlas upozornění, že ledy od Hluboké a Purkarce se hnuly. Po mrazivém únoru, březnovém střídavém počasí, sluníčko se na nás přeci jen usmálo a mrazy povolily. Ledy se hnuly, byla to jedinečná podívaná, kdy ve dne bylo možno spatřiti vltavskou dřenici. Led byl ještě silný a hrnoucí se kry pod Bedrníkem nakupily vysokou hradbu – led se zasekal pod Bedrníkem byl jeden hlas. Lidé podél břehu Vltavy uklízeli obydlí – dobytek odváděli do bezpečí – ploty u zahrádek byly odstraňovány a jen se čekalo na hnutí ledu. Sanitka i motorová stříkačka byly v pohotovosti. Ke 2. hodině odp. uvolnila se hráz ledová při pravém břehu Vltavy – ten hukot valící se vody, to lámání ledu bylo příšerné. Hned nato uvolnil se proud i při levém břehu a tu nestačil krok lidu na silnici hrnoucímu a rozlévajícímu se proudu, pak teprve se led začal lámat, bortit střed zamrzlé Vltavy. Voda rychle stoupala, kry o velikosti celizen převalovaly se jako ve vařící vodě. Pod solnicí se znovu ledy zastavily a tak před očima vyrůstala hráz hrnoucích se ker. Dolní tok Vltavy byl místní posádkou uvolněn 3 pumami a tu nastala neobyčejná podívaná kdy zvýšením hladiny přibývající vody, uvolňovala se celá hladina od solnice až k jezu, která v celku se šinula po proudu.

 

Další podobná událost byla zaznamenána v roce 1967.

Ledová zácpa:

9. ledna 1967 časně ráno dostihla Týn nad Vltavou povodňová vlna. Bala způsobena manipulací na českobudějovickém jezu, kde uvolňovali nakupenou ledovou tříšť. v Týně narazila ledová tříšť na pilotáž jeřábové dráhy na stavbě nového mostu. Část této dráhy byla již rok v provozu a pro druhou polovinu při pravém břehu Vltavy byly zřízeny 3 nové "bárky" z hustě zatlučených pilotů. Tříšť vytvořila během dvou hodin ledový zátaras až do síly 3 metrů a skoro do dna řeky. Než si vada vytvořila aspoň malý průtok, vnikla do zahrad v Podskalí. Po celý den pak připlouvala shora další tříšť a celé řečiště až k Hněvkovicům bylo plné.

Příští den překvapil silný mráz (-22 °C) a z ledové tříště se vytvořil jednolitý ledový krunýř. Po nárazové zvýšení předchozího dne dostala voda průměrný průtok a stačila odtékat. Na staveništi mostu odstřelili ženisté tři pilotová pole, ale pro uvolnění řečiště to nemělo žádnou cenu. Povodňová komise ONV přijela do Týna až 10. ledna dopoledne.

Naštěstí vývoj pozdějšího počasí byl příznivý a ledy odešly bez dalších škod.

K další podobně situaci došlo v roce 1968, kdy došlo k poškození rozestavěného mostu a jeřábu (kronika str. 537-539).

Dřenice 1968

Výrazné výkyvy zimy 1967-1968 zasáhly náš kraj. v rozmezí mála dní se zaznamenaly teploty 12 ° nad i 22 ° pod nulou. Byly i značné místní rozdíly a druhý týden roku 1968 vykazoval velmi nízké teploty. Kupř. 10.1. bylo v Týně -14 °C, 10.1. -20 ° a Bechyně -27 °C. Tím mrazy kulminovaly. 11.1. měl Týn -10 °C a o tři dny později se dostavila prudká obleva, za silného západního větru v noci ze 14. na 15.1. Teplota vyrazila prudce nad nulu, ale mrazivý vítr stačil vytvořit silné náledí. v pondělí 15.1. se málokterý autobus ČSAD vydal na pravidelnou linku a které vyjely a dokonce dojely, vracely se až s 5hodinovým zpožděním. Sněhová pokrývka byla celkem sporá, takže do řeky nepřicházelo žádné velké množství vody a zdálo se, že odchod ledů bude víc záležitostí sluníčka než vody. Vznikla však zcela odlišná situace a to v důsledku stavby mostu, kde byla již třetí rok v provozu jeřábová dráha na těžké pilotáži, která se nezadala s normálním jezem. Navíc byla zatížené jeřábem. 16. ledna odpoledne zahájili na stavbě mostu demontáž jeřábové dráhy, ale již o 16. hodině se dal jez [led?] do pohybu. Stalo se tak v důsledku manipulace na budějovickém jezu, kde zvedli bubny a pustili vodu k Týnu. Pod Bedrníkem narazily ledy na zamrzlý týnský vír a snažily se prolámat si cestu dál. Do cesty se jim postavily piloty jeřábové dráhy a tak po dvouhodinovém tlaku se prolámala při levém břehu poměrně úzká cesta pro led, aby mohl odcházet. Na jeřábové dráze byly silou tlaku zohýbány kolejnice a jeřáb byl v poslední chvíli převezen k pravému, bezpečnějšímu břehu. Stejně padl za oběť ledům nějaký železný materiál a stavební dříví. Po prokleštění cesty proplouvaly Týnem přes dvě hodiny a po tříhodinové přestávce šla další tentokrát "hořejší" dřenice. Nezbývalo mnoho a ledy mohly vážně poškodit zahrady i domy v Podskalí, kde se kry nakupily při zdolávání překážky u mostu. Dosud se nevžila nutnostinformovat o každé manipulaci na budějovickém jezu službní místa na dalším toku řeky a tak mohlo dojít i 16.1.1968 k velmi nebezpečné situaci, která se mohla očekávat s předstihem, vždyť voda i ledy musely z Budějovic do Týna urazit celých 36 km.

 

Situaci z Kolodějí nad Labem z 14.2.2005 dokumentují fotografie.